Běhej lesy Brdy

V sobotu proběhl třetí díl letošního seriálu Běhej lesy. Tentokrát v okolí vojenského prostoru v Brdech. 

Akce se opět skládala z dětského závodu a hlavních závodů na 11 a 22 kilometrů. Pokud jste sledovali moje sobotní stories, tak víte, že do poslední chvíle jsem nebyla 100% přesvědčena, jakou délku poběžím, ale zůstala jsem při své registraci a na start jsem se postavila v 15:00, kdy se startovala delší trať.

Ještě předtím jsme si prozkoumali zázemí a udělali si rozcvičku s Verčou, která nás na tom sluníčku pořádně zahřála. Pak už jen zbývalo postavit se na start a odpočívat poslední vteřiny do startu. Účastníků bylo jak mravenců, a i když první kilometry vedly parádně z kopce, předbíhat se moc nešlo, jinak hrozilo zatrhnutí o malinovníky. Na druhou stranu dobře, aspoň to zarazilo závodníky od počátečního šílenství a nepřiměřeného tempa, kterého by později litovali. Po prvních kilometrech už pak přišly kopce a přišlo mi, že snad celá první půlka byly jen a pouze kopce. Není se moc čemu divit, organizátoři slibovali nastoupání 400m. Naštěstí spousta kopců byla ve stínu, a tak se to dalo zvládnout i bez úpalu :-)

Při seběhu pak nastala klasika hada a snaha najít skulinou pro předběhnutí. Tentokrát si to odskákaly moje 'bílé' Nike React, které si minimálně dvakrát duply do bažiny (týden před závodem byly v Brdech přívalové deště). Po luxusním seběhu přišlo setkání s našimi polovičními závodníky, což navodilo skvělou atmosféru. Plácání v protisměru a povzbuzující slova přišla před táhlým kopcem vhod.

Občerstvovačky v průběhu závodu byly bohaté na ovoce, tyčinky i nápoje. Za mě jen malinký neduh, že ionťák byl až příliš zředěn, takže chutnal skoro jako ta voda vedle v kelímku. Každopádně hroznový cukr to u mě jistí snad na každém závodu. Po kopci přišel delší běh po vrstevnici, kolem přehrady a pak další stoupák, a tento byl echt nepříjemný. Zde bych chtěla apelovat na všechny závodníky, kteří se rozhodnou přejít v kopci do chůze: prosím vás, jděte na kraj! Kličkovat do kopce není moc příjemné a zbytečně to vysiluje.

Po tomto nekonečném stoupání přišla další občerstvovačka a pak několik kilometrů dolů - po pěšině, po šotolině, lesem, loukou, potokem... Prostě snad všemi druhy terénu. Což bylo skvělé zpestření. Jen mi u toho seběhu běželo hlavou, kdy přijde to poslední stoupání, protože jsem profil trati měla trochu v paměti, jenže bez kilometrů.

Přišel přesně 1km před cílem. A tady se ukázala vůle každého závodníka. Vydrží či přejde do chůze? Na konci jsme se pak všichni dočkali krásné dřevěné 100% topolové medaile a občerstvení od partnerů. Závod byl i přes pár překážek krásný. Profil trati mírně náročný, ale to ho dělá o to kouzelnější. Na seriálu Běhej lesy mě baví rozmanitost terénu, kterého by se člověk ve městě nahledal. Organizátoři odvedli skvělou práci a já jim za to díky. Plusový bod navíc získávají i za to, že při výdeji startovních balíčků nerozdávali zbytečné igelitky :-).

Běžel jsi v Brdech taky? A jak to bylo s tím posledním kopcem?  A uvidíme se na dalším závodě?

Nezapomeň seriál Běhej lesy sledovat na jejich sociálních sítích (https://www.instagram.com/behejlesy/) a mrknout můžeš i na ten můj (https://www.instagram.com/iva_runstheworld/).

Na dalším startu ahoj! Iva Runs the World