Go Faster Together: V běžeckém zákulisí

Za každým běžcem se skrývá příběh. Na sociálních sítích jejich životy vypadají snadno, snově a víceméně bez námahy: každý den běhat, hýbat se, vyhrávat závody a překonávat svá osobní maxima. Ve skutečnosti si každý běžec prožívá své vzestupy a pády: když se potýká se zraněním, nemá motivaci nebo delší dobu stagnuje.

Každý běžec má svůj individuální a osobní běžecký příběh. Po dobu celého roku budeme sdílet pravdivé příběhy našich ambasadorů. Jejich příběhy by ti mohly dodat dávku motivace. I když se to někdy zdá nemožné, pokračuj a nevzdávej se!

Maria @mariamartinrecio

Pro Mariu vše začalo v říjnu 2015, kdy se spolu s jejím přítelem rozhodla, že zaběhnou půlmaraton. Před tím neabsolvovala ani jeden běžecký trénink! Byl to pro ni obrovský krok, jak po fyzické stránce, tak psychické.

"Překonala jsem obrovskou mentální zeď, mám na mysli několikanásobné úzkostné ataky a agorafobii. Pro ty, kteří neznají to druhé, jedná se o typ úzkostné poruchy, při které máte strach z otevřených prostorů. Takže vyjít ven a vzdálit se od domova pouze na pár kilometrů pro mě bylo obrovským krokem."

Běh Marii pomohl vyrovnávat se lépe s těmito úzkostnými stavy a pohyb se stal její vášní. Má za sebou několik půlmaratonů a našla si cestu k triatlonu. Velkým cílem pro Mariu je zúčastnit se Ironmana. Svým videem chce podpořit všechny, kteří si procházejí težkým obdobím jako ona:

"Poslouchej, jsi statečnější než jakýkoli z tvých strachů, silnější než kterýkoli z démonů, krásnější zevnitř i navenek než kterýkoli z tvých idolů... Opakuj se mnou `Mohl/-a bych být, můžu a budu` a nikdy se nenech odradit nikým, kdo ti bude tvrdit opak. Nazuj běžecké boty a vyběhni, ulice je tvá."

Podívej se na Mariin příběh!

Mona @trackingmona

Mona si našla svou cestu k běhání v roce 2015 po zhruba 10 letech fotbalového tréninku. Začátek pandemie a následný lockdown byl pro ni skutečnou výzvou: psychicky i fyzicky padla na dno. Během tohoto období musela zrušit několik tréninků a nebyla schopna pokračovat v žádném ze svých předchozích tréninkových výkonů.

"Situace, že nemohu nic dělat. To jsem nikdy předtím nezažila, to se nikdy dřív nestalo."

Nyní Mona pracuje na svém comebacku. Chce se vrátit na trať, ale tentokrát vědomě a naslouchající svému tělu.

Podívej se na Monin příběh!

Aaron @whambam_cam

Aaronova cesta začala na olympijských hrách v roce 2000 v Sydney. Sledování neuvěřitelných sportovců, kteří ze sebe vydávají vše a jdou za svými sny, mu dodalo obrovskou motivaci a chtíč zkusit sprint.

Brzy si uvědomil, že krátký sprint neodpovídá jeho schopnostem. Dříve paradoxně nesnášel běh delší než 1 km. “Bral jsem to za zbytečné a příliš únavné“, řekl Aaron. S přesunem z Velké Británie do Berlína se přesto rozhodl dát delším vzdálenostem šanci. A jak to dopadlo? Zamiloval si je.

“Nyní mě dlouhý běh přivádí do skvělého stavu mysli, který mi umožňuje být tady a teď se svými myšlenkami a cítit se napojen na své tělo.“

Na jeho cestě musel samozřejmě čelit mnoha pádům. Za své největší běžecké výzvy považuje překonání několika zranění. A také ne vždy všudypřítomná vidina výsledků v krátkodobém horizontu.

“Považuji za nejlepší mít na paměti, že každý krok, který udělám během tréninku, se přidá do mé "banky". Díky tomu se každý zisk, bez ohledu na to jak velký, nebo malý, sbírá do zásoby, aby mohl být zúročen během závodu, kde budu moci vyhrát nebo zaběhnout své osobní maximum.”

A jaké jsou dlouholeté cíle bývalého sprintera? Dokončení závodu Ultra trail na 100 km, triatlon a Ironman!

Podívej se na Aaronův příběh!

Buď ve střehu - v průběhu roku budou přibývat další osobní běžecké příběhy. 

Go Faster. Together.