Jak jsem přežil svůj první ultramaraton

Už při přípravě na Pražský maraton (2017-2018) jsem věděl, že chci časem zkusit něco delšího a mimo město. Výběh občas směřoval do okolních lesů a mou hlavu to tam táhlo čím dál častěji. V té době jsem zachytil na soc. sítích prvních pár běžců, kteří se k těmto šílenostem proběhali a je to láska na celý život.

Zjara tohoto roku, kdy opět probíhala příprava na maraton, naskočila i myšlenka zkusit si premiéru v ultra trail maratonu. Mělo to být něco v ČR. Něco, na co se už z fotek, videí a vyprávění budu těšit. Trochu pátrání a bum! Máme tu Zapomenuté hory. 76 km nádhernou, místy divokou, krajinou v Rychlebských horách. Místa, na které se člověk jen tak sám nedostane. Pořád je v rámci možností (rodina/práce), dost času se na takovou vzdálenost připravit abych ji dokončil. Jdu do toho!

Ranní vstávání před odvozem dcery do školky a mou cestou za prací. Noční výběhy s čelovkou, kdy už se v okolí chystají pomalu ulehnout. To byla má všední rutina a věřte, vždy ty výběhy nebyly s úsměvem na rtech. Má manželka by mohla vyprávět. Čekání na víkendy a možnost delšího výběhu za bílého dne bylo nekonečné. V konečné fázi přípravy bylo potřeba ještě vybrat nejdůležitější část výbavy, se kterou strávím hodiny v terénu. Boty. Volím si Terrex Agravic Boa od adidas, které mám již odzkoušené. Druhá, neméně důležitá část výbavy, byla vesta. Výborně mi sedl model Vaporkrar od Nathanu. Díky bohu, dnes již s dvěma 600ml lahvemi, oproti původním 355ml.

Den D

12.10. den D, start v 7:00 v Račím údolí kousek od Javorníku. Na trasu 76 km se nás staví něco okolo 130 běžců. Vůbec nevím, co mám čekat. Rada - hlavně nepřepálit start, dostává na takovouto vzdálenost úplně jiný rozměr. Posloucháme poslední instrukce a vybíháme. Má podpora, manželka Romana a fanoušci běžců, nás za potlesku a křiku ženou vpřed. Je to úžasný pocit, ale zároveň přichází krok do neznáma.

Na prvních kilometrech vypadáme jak klikatící se had po lesní a polní cestě. Stoupáme. Vychází slunce. Bože to je nádhera! Jasný, je to závod, ale prostě se neubráním a kochám se. S přibývajícími kilometry se tvoří skupinky s podobným tempem: Chytám se 3 běžců, kde se střídáme v udávání tempa. Na 18 kilometru, kdy jsme plynule přeběhli na Polskou stranu hranic, sbíháme do vesničky Nowy Gieraltow a další cesta vzhůru, tentokrát po sjezdovce směr Czernica. Mňamka. Skupinka se rozpadá.

Čas běží a ukrojená vzdálenost pořád není ani za polovinou. Po 30 kilometru, na hřebenu hranic Česka s Polskem, přichází první větší krize. Nohy tahám za sebou, strašně fouká a já spíš jdu, než běžím.  Když mě někdo doběhne, zase rychle zmizí. Hm, paráda, to si přišla brzy. Jediná myšlenka je nyní na občerstvovačku – doplnit vodu, ionťák a něco sníst. Spása přichází na čísle kilometru 36 – Útulna Mates. Nabírám síly, doplňuji zásoby a konečně potkávám i další skupinku běžců. Tahle zastávka vážně bodla! Počasí vyšlo na jedničku a podzim hraje všemi barvami. Ano, opět se kochám. 

U Nýznerovských vodopádů přichází další dávka potřebné energie v podobě mé fandící rodiny. Mám za sebou maraton! Každý další krok znamená mou novou nejdelší uběhnutou vzdálenost. A jde to. Od vodopádů je to sice nekonečné stoupání, ale indiánským během se to zvládnout dá.

Obloukem se vracím na již navštívenou občerstvovačku Mates, na hodinkách cinká číslo 50. Opět doplňuji vodu a do pusy házím co se dá. Zamiloval jsem si kombinaci slaných oříšků a mléčné čokolády. Vyrážím na poslední třetinu trasy. Jako cíl si dávám další zastávku pro doplnění zásob, tedy 15 a jsem tam. 

Hlava funguje! Občas prohodím i pár slov s ostatními běžci. Po 9 hodinách od startu mám v nohách 60 km. Už je jedno, jestli běžím po rovině, jdu do kopce nebo se ho snažím seběhnout dolů. Bolí každý kontakt s povrchem. Vlastně kecám, bolí i každé zvednutí nohy.

Stanoviště Rychleby a vyhlídku Čertova kazatelna označuji již s úsměvem od ucha k uchu. Slunce již zapadlo, ale vidět ještě trochu je. Zbývá zdolat posledních 500 metrů do cíle. Tam již čekají nejvěrnější fanoušci. Při hlasitém povzbuzování a cinkání na cílový zvon probíhám branou. Mám to, jsem v cíli! 76 kilometrů a 3340 nastoupaných metrů dokončuji v čase 11.25 hod. Můj první ultramaraton jsem přežil. Co si dáme dalšího?

Jan Vejvoda (Top4Running ambassador)