7 tipů jak začít běhat od Vítka Pavlišty

Možná se budeš divit, ale není pro mě jednoduché nějak smysluplně odpovědět na otázku jak začít běhat. Vyrostl jsem ve sportovní rodině, odmala jsme byli vedeni k pohybu a nikdo se s námi moc nepáral. Oba rodiče dost sportovali, a když už jsme s bráchou vyrostli dost na to, abychom byli schopní jakžtakž ovládat kolo a jezdit na běžkách, jezdili jsme s nimi všude. Já jsem byl mladší a míň šikovnější než brácha, navíc jsem se u toho vždycky hodně vztekal, tak mě většinou nechali vzadu vyvztekat se a jeli napřed. Jen mě občas jeden z nich přijel dozadu zkontrolovat, že se stále pohybuju kupředu a nedělám nějaké blbosti. Bulel jsem, ale jel jsem.

V dětství jsme neběhali vůbec, ale dost jsme toho nachodili

Sice jsme měli auto, ale na návštěvy k babičkám, které bydlely 20 km od nás, jsme výhradně chodili pěšky. Odpoledne tam a večer za tmy zpět. V pohybu jsme byli s bráchou opravdu každý den. Do školy a na různé kroužky jsme se dopravovali většinou na kole, nebo pěšky, abychom ušetřili za jízdné, které nám pak zůstalo jako kapesné. Když jsem běžel svůj první závod – přespolák, jak jsme na severu říkali lyžařským krosům, mohlo mi být okolo deseti let. Dostal jsem od rodičů „sportovní“ boty (značky Sprandi, pokud někdo z pamětníků pamatuje tu šílenou obuv), které jsem používal na vše. Běh, kolo, tělocvik, chození. Nic navíc, ani cyklistický dres. Z ničeho jsme nedělali vědu. No a v těch botách, které bych si dnes nevzal ani na rytí záhonku, jsem bez jakéhokoliv tréninku ty přespoláky vyhrával. I když jsem byl buclatej klouček a stáli proti mně hubení vysportovaní lyžaři, nestačili mi. Oba s bráchou jsme dost pohybově nadaní, a proto se mi v této otázce tak špatně někomu radí. Mně běhání nepřijde jako velká věda, ale někomu, kdo třeba není z tak sportovní rodiny, může být kolem běhu spousty věcí nejasných. Zkusím tedy vypíchnout pár, dle mého názoru, důležitých bodů.

Motivace

Mít nějakou motivaci je podle mě nejzásadnější předpoklad pro to, aby člověk začal a vydržel běhat. Mít vidinu něčeho, co vás vyžene za každého počasí ven, a i když je to nepříjemné a bolí to, ve finále z toho máte dobrý pocit. Každý ten nepříjemný běh tě o trochu přiblíží cíli. Může to být cokoliv alespoň trochu reálného. Když už se té tvé vidině přiblížíš, zpřísni ji. Já měl v začátcích stejnou motivaci jako asi dost z vás. To bude teď možná velké překvapení, ale i já jsem chtěl kdysi zhubnout. Byl jsem nejtlustší z rodiny a příbuzní si mě za moji žravost dost dobírali. Teď už nejsem a nikdo se mi nesměje. Cíl splněn, stanovil jsem si další.

Jdi na to postupně

Nechtěj všechno hned, stanov si reálné cíle, ať neskončíš zklamaný nebo zraněný. Začni běhat, když tě to bude bavit, začni trénovat a závodit, když tě to bude bavit. I já jsem šel stejnou cestou. Vrhnout se od začátku do nějakého systematického tréninku podle mě nemá smysl a akorát tě to otráví. K tomu se musí člověk proběhat.

Technika přijde sama

Existuje spousta návodů na to, jak by člověk měl nebo neměl běhat. Každý takový článek na to jde děsně vědecky a nabádá tě, ať našlapuješ na střed chodidla, na špičku, na vnější hranu atd. Podle mě to taková věda není a technika tvého běhu se sama přizpůsobí s rostoucí kilometráží a rychlostí běhu. Tělo se přizpůsobí. Svaly i oběhový systém si zvyknou na běžeckou zátěž, zrychlíš se a postupně přirozeně přejdeš do běhu přes špičku. Ono se rychle ani jinak běhat nedá.

Sežeň si běžecké vybavení

Tím myslím především boty. To, co často prodávají sportovní řetězce jako běžecké boty, na běhání opravdu vhodné není. Každopádně různé fitness a sportovní boty se na běhání nehodí a pokud si s výběrem bot nevítš rady, tak si nech poradit v nějaké běžecké speciálce. To je asi jediná věc, kterou podle mě má smysl v začátcích řešit. 

Cvič!

Ne nadarmo se říká, že stejný čas, který strávíš během, bys měl věnovat i jeho kompenzaci. O protahování se a cvičení je na internetu materiálu spousta. Zaměř se na posílení středu těla a zároveň uvolňování svalů v oblasti bederní páteře a pánve. Tato oblast absorbuje velkou část nárazů při běhu. Vnímej, co tě bolí, odkud bolest vychází, a zaměř se na uvolňování této oblasti. Sleduj po čase podrážky vašich bot. I ony napoví leccos o tom, jak běháš, kde si ulevuješ, co přetěžuješ. Určitě doporučuji čas od času navštívit nějakého šikovného fyzioterapeuta. Ideálně preventivně a dřív, než tě začne něco bolet.

Nepřeháněj to!

Tato rada se částečně kryje už s tou nabádající k postupnému běžeckému růstu. V tomto bodě ale nechci mluvit o přetrénování se a o zraněních. Běh je jenom tvé hobby a zábava po práci. Nemusíš kvůli němu nutně překopat celý život, hodit přes palubu kamarády a všechno, co jsi měl doposud rád. Ne každého běhání zajímá, a když už si najdeš po několika měsících čas na to, že se sejdeš se starými známými a celou dobu mluvíš o tom, jak běháš, dost možná jim to bude vadit. Znám dost lidí, kteří o běhání melou opravdu v jednom kuse. O tom, kolik kdy uběhli kilometrů, jak běželi rychle, jaké měli při tom tepy, kolik spálili kalorií a co je kde bolí… Běháš kvůli sobě a ne proto, abys měl o čem povídat kamarádům, kteří třeba ani neběhají a nezajímá je to. Běh je tvůj únik od problémů a odreagování se. Nech si ho pro sebe. Pro mě končí trénink posledním odběhaným úsekem a dál mě nezajímá. Myslím, že je to tak správně.

Možná jsi teď po dočtení tohoto textu trochu zklamaný a čekal jsi, že Pavlišta ti dá zaručeně nějaké lepší rady k tréninku a k tomu, jak se zlepšit. Podle mě toho ale není moc, co by člověk nutně musel vědět v úplném začátku. Je to jen na tobě, tvojí hlavě, tvému odhodlání, tak se do toho obuješ. Dost možná si za nějaký čas život bez běhání už ani nedovedeš představit.

Vítek Pavlišta, Top4Running ambassador

Být členem Top4Running Club se vyplatí

S námi budeš vždy rychlejší. Přidej se do našeho věrnostního programu a čerpej spoustu skvělých výhod.

Přidej se do klubu