Přečti si report z vyhlášeného závodu Predator Race, kam se tentokrát vydala skupinka z našeho běžeckého TOP4RUNNING klubu. Přidáš se k této výzvě příště i ty?

Když jsem týden před závodem dostal nabídku běžet Predator RaceTOP4RUNINNG CLUBEM, prohlídl jsem si videa z trati a napadla mě jediná myšlenka: „Jaký blázen by se mohl dobrovolně přihlásit?“ O týden později už jsem s dalšími třemi takovými blázny stál v Oboře u Plzně s medailí na krku, celý odřený a od bahna, ale také hrozně šťastný.

První napínavý moment jsme absolvovali již před závodem, když jsme se k dopravě na start rozhodli použít dvě postarší Felicie. Jako zázrakem nás ale oba stroje ke startu dovezly a my tak mohli začít vstřebávat naše první dojmy z blížícího se závodu. Potěšilo nás množství holčičích týmů, které se do závodu přihlásily. Zároveň jsme se ale děsili momentů, kdy se prokáže, že jsou daleko silnější než my – dráhoví atleti. O tom, že mezi chlapy asi úplně nezazáříme, nás přesvědčil fakt, že polovina z nich měla bicepsy velké jako naše stehna. Ta druhá polovina ještě větší.

Přesto jsme se s úsměvem vydali na rozcvičení a zjišťovali, jaké zákeřnosti nás na trati dlouhé přes pět kilometrů  čekají. Jelikož jeden z členů našeho týmu před pěti měsíci podstoupil operaci přetržené achillovky a jednalo se tak o jeho běžecký návrat, stanovili jsme si počet handicapů, neboli trestných kol, které musíte oběhnout v případě nepřekonání překážky, na dva. Náš plán dostal trhlinu hned vzápětí, když ze tří z cíle viditelných překážek byla pro náš tým reálně zdolatelná jediná.

Na závod jsem se rozhodl vzít si elasťáky, tričko s krátkým rukávem a moje oblíbené Nike Air Zoom Wildhorse 3. Svoji volbu bych zpětně neměnil, zvláště boty musím tradičně pochválit. Byly mi jistotou ve všech těžkých sebězích, výbězích i na kluzkých překážkách. Komu by neseděly Nike, může volit z pestré nabídky trailových bot od Salomonu, které jsem zde viděl na nohou u spousty závodníků.  Akorát ještě doporučuji přibalit i nějaké chrániče kolen. Rukavice jsem nevyužil.

Ale dost taktizování. Na řadě byla rychlá intenzivní rozcvička a naše osmá, poslední vlna startuje v mlze modré dýmovnice do boje. První přelézání stěny nám zvýšilo sebevědomí, na druhém jsme zase vyzkoušeli týmovou spolupráci a než se nadějeme, už jsme po hlavu zabořeni v korytě s bahnem. Ostnatý drát tu při plazení není žádná atrapa, jak ihned vyzkouší naše hlavy, a bahno taky zrovna nikdo nevyhříval. Přesto pokračujeme svižně dále a motivaci nám dodává i to, že zatím nejsme úplně poslední. První kritický moment přichází na skluzavce, kde se skrytý kořen podepisuje na holeni jednoho ze tří Jakubů v našem týmu. Druhý Kuba naštěstí nekontrolovaný pád do bahna po hlavě přežije bez úhony a můžeme se řítit k další atrakci. Zde již čeká jeden z predátorů, podle kterých je závod pojmenován, a nemilosrdně shazuje jednoho závodníka po druhém z kladiny do bahna. Predátoři, mimochodem podle vzhledu velmi přesvědčiví, jsou bohužel podle pravidel nedotknutelní, tak si jen zanadáváme a běžíme vstříc dalšímu bahnu.

Následující pasáž dává vyniknout lidem se silnější horní částí těla, protože nás čeká samé ručkování. Ve frontě se nejdříve smějeme všem, kteří se komicky, většinou bez úspěchu, snaží vyhrabat z bahna, až do chvíle, kdy tam skončí jeden z nás. Deset minut ho poté ve dvou taháme ven, a když už se to konečně podaří, zahučí do bahna čtvrtý z nás. I tento moment jsme ale přečkali, ačkoliv tři z nás musí vyrazit na první handicap. Za chvíli si další vybereme úplně všichni, protože lezecká lana jsou v poslední vlně už tak nacucaná bahnem, že je téměř nemožné po nich vylézt vzhůru. Tahle část trati je pro nás rozhodně nejnáročnější. I další překážku, rovněž s lany, totiž hromadně nezvládáme a následné plazení hlubokým bahnem je opravdu nekonečné a ostrá břidlice na dně dává kolenům hodně zabrat.

Naštěstí se ale již blíží konec. Přichází „lehká“ sprška od hasičů a závěrečné tři překážky. Že velká síť, kde se musíte soustředit na každý pohyb, není nejlepším místem pro potkání známých, se přesvědčí můj bratr. Naopak nová přátelství jsou cenná a na další překážku už náš tým čítá o jednoho člena navíc. Společně se sice dostaneme na vrchol kontejneru, ale následné ručkování už naše unavené ruce prostě nedají a postupně končíme všichni na slámě. Máme tak díky trestnému kolu alespoň více času plánovat výstup na poslední překážku alias velkou vlnu. Zde předvedeme příkladný teamwork, když postupně přes lidské žebříky a pomoc shora zdolají tuto závěrečnou hrůzu alespoň tři z nás. Pak už stačí jen počkat na zbývajícího člena a slavnostně doběhnout do cíle s bahnem mezi zuby, ale úsměvem na rtech. Trať jsme dokončili za 2 hodiny a 34 minut, čímž jsme se umístili solidně asi do poloviny startovního pole.

Celý závod byl pro nás vynikající zkušenost. Všichni jsme něco takového běželi poprvé a hlavní cíl nezranit se jsme si splnili. Překážky byly skvěle připravené a donutily nás občas si sáhnout až na dno sil nebo prokázat hodně velkého  týmového ducha. Co ale hodnotím nejpozitivněji, byla strašně přátelská atmosféra, která v závodě panuje. Tady se opravdu neběží na čas nebo výsledek, ale proto dostat se vůbec do cíle a hlavně si závod užít. Na každém kroku vám tak každý jiný účastník okolo ochotně pomůže a společné sdílení strastí umožní poznat spoustu nových lidí. Jediné, co bychom závodu vytkli, byly občasné fronty a také ztížené překonávání ušpiněných nástrah, které pod nánosy bahna od předchozích soutěžících strašně kloužou. Je mi jasné, že obě tyto nepříjemnosti byly způsobeny jedinou věcí. Tím, že jsme byli až v poslední startovní vlně. Jednoduché řešení je tedy přihlásit se dříve než na poslední chvíli, jako jsme to udělali my. Příště už váhat nebudeme.

Závěrem bych tedy chtěl poděkovat pořadatelům za to, že z Predator Race 2015 budeme mít zážitky na celý život, našemu TOP4RUNNING CLUBU, že nám umožnil zde startovat, mým parťákům za pomoc na všech překážkách a hlavně všem ostatním závodníkům, kteří vytvořili tak přátelskou a pozitivní atmosféru, která z Predatora udělala jednu z akcí, na kterou budu rád vzpomínat a rozhodně se na ni ještě někdy vrátím.

Článek vznikl ve spolupráci s Janem Hlaváčem, členem atletického klubu ASK Slavia Praha, běžeckým ambasadorem Nike, trenérem běžecké skupiny Jižák běží a členem TOP4RUNNING CLUBU.

Komentáře

    Okomentuj článek, zatím tak nikdo neudělal

Pro okomentování se musíš zaregistrovat nebo Přihlásit.

Košík

Košík je prázdný.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu vyjadřuješ souhlas s jejich použitím. Další informace.