Speciální akce na vybrané modely Nakupuj

Top4Running na mistrovství ČR v 1/2Maratonu

O víkendu se sjela česká běžecká špička do Pardubic, aby zde poměřila síly na 21,0975 km dlouhé trati. K zahlédnutí byli mezi muži všichni adepti na mistrovský titul Vít Pavlišta, Jiří Homoláč i Petr Pechek. Mezi ženami nechyběly Petra Kamínková ani Ivana Sekyrová. Nechyběli jsme ani my.

Vítek to táhne v Nike Zoom Fly.

Dvě kola

Skvěle připravená trať od Českého atletického svazu s prakticky nulovým převýšením lákala ke skvělým výkonům. Letos se běžely dva téměř totožné okruhy s drobnou smyčkou hned v úvodu závodu. Stát v páté řadě hned za Radkem Brunnerem znamenalo rozběhnout půlmaraton tempem 3:35. Naštěstí tohle tempo nebylo ani náhodou pro mne udržitelné, a tak jsem postupně zvolňoval až těsně pod hranici 4 minut na kilometr. Ve druhé polovině prvního kola se ovšem ukázala další tradiční věc místního půlmaratonu, a to mírný vítr foukající proti.

Vedro

Aby toho nebylo málo, otevřená pláň přímo vybízela sluníčko ke své aktivitě, což se jistě podepsalo na výkonech mnohých závodníků. Naštěstí byly všechny občerstvovací stanice v příjemných rozestupech, navíc skvěle zásobeny, takže si každý jistě přišel na své. Alespoň mně tedy ten ionťák chutnal.

Ve druhém kole, když už opozdilí desítkáři doběhli do cíle, pole najednou dost prořídlo a rozestupy se zvětšily na cca 20 metrů. To už prakticky znamená sólový závod, alespoň na silnici. S přibývajícím časem se sluníčko ozývalo víc a víc, potřeba hydratace byla silnější, za to chuť k jídlu menší.

Drc drc a jsem v cíli

Od 16. km už jsem si řekl, že to doběhnu bez gelu, jen na vodě. Však už to byl taky jenom kousek. Posledních 5 km přeci není nic, co bych nezvládnul. Zvlášť, když už mám za sebou přes hodinu běhu a zbývá i do cíle cca 20 minut. Hlavně, abych udržel to nastolené tempo. Do toho všeho se přidal na poslední 3 kilometry i onen protivítr, a když k tomu ještě připočtu fakt, že jsem po očku co chvíli sledoval hodinky, jestli stihnu doběhnout ve stanoveném čase, bylo o zábavu, resp. lehké trápení v závěru postaráno.

Poslední zatáčka a 500 metrů kolem davu fanoušků, kteří se přišli v tento krásný den podívat na závod. Na velký finiš to až do posledních desítek metrů moc nevypadalo, ale když jsem zahlédl před sebou posledního možného borce, který mi dával šanci jej v závěrečném sprintu předběhnout, nedalo se tomu pokušení odolat. Dost jsem se modlil, aby nezrychlil taky a já neskončil až za ním. Naštěstí poslední, co viděl před proběhnutím cílem, byly moje záda.

Čas v cíli 1:24:46 (reálně 1:24:44) ukazoval na několik věcí. Byl to první letošní závod, v němž se mi nepodařilo zaběhnout si osobák. Dále také, že mnohem lépe se mi běhá v chladnějším počasí. Na druhou stranu ovšem lze zaběhnout půlmaraton pod 1:25 i bez gelu. A taky vlastně bez nějaké velké systémové rychlostní přípravy.

Záda vítěze...

Co tam máš dál?

Dubnové půlmaratony jsou za mnou, další závodění bude až v květnu. Tradiční letošní dvojkombinace týden po sobě s sebou tentokrát přináší nejprve maraton v Praze a hned poté největší štafetový závod u nás, Vltava Run. Na ten se vysloveně těším, protože celý ten nezapomenutelný víkend bude znamenat spoustu jistě krásných zážitků. A nejen to, bude to pro mne zároveň i finální příprava na červnový vrchol sezóny. Tím bude Krakonošova 100, kde se opět pokusím splnit kvalifikační limit na Western States Endurance Run.

Standa Kubeš, ultramaratonec a Top4Running Club Coach