V Berlíně padaly jen osobáky #BerlinLegend 

Ten závod měl všechno: osobák, atmosféru, euforii, slzy i déšť!

V neděli jsem se po roce postavila podruhé na start berlínského maratonu. Tentokrát však s pocitem vnitřní jistoty, že mám natrénováno a že do cíle zvládnu doběhnout. Otázkou tentokrát ale bylo “za kolik”. Tu otázku máme všichni rádi. Především před závodem. Já si pro uklidnění cílila na 3:40, jelikož i přestože jsem se snažila přes léto držet týdenní objem kolem 60 km, tak na intervaly moc energie nezůstávalo. To, že v cíli pokořím svůj květnový osobák o 8,5 minuty by mě ani za mák nenapadlo. 

Letos poprvé byl na maratonském expu i Top4Running stánek, zaměřený především na Pink Blast maratonskou kolekci. Což přidalo na atmosféře před závodem. Všichni návštěvníci se blížili ke stánku s pohledem upřeným na Nike ZoomX Vaporfly NEXT%, které jim v neděli měly přinést osobák. A jestli přinesly? Nevím, zda všem, ale celému Top4Running týmu ano! I Kenesisa Bekelemu, který doběhl maraton o 2 vteřiny pomaleji než loňský vítěz a držitel světového rekordu Eliud Kipchoge!

U závodů v Berlíně se můžeš spolehnout na spoustu věcí - rychlou trasu, spoustu běžců, ale především skvělé fanoušky po celé délce trati! Ať už to jsou menší dechovky, které hrají do rytmu, improvizované koncerty místních, ale i menší bubenické uskupení a nebo jednotlivce s ampliony. Nikomu z nich nechybí nadšení. A to ani ve chvíli, kdy se spustí pořádný slejvák. U mě to bylo přesně na půlce. Lelo jako z konve ale já si to upřímně o to víc užívala. Protože kdy jindy můžeš běžet uzavřeným Berlínem, za podpory lidí a ještě v dešti :D

Moc nevím, jak to popsat, ale celý závod jsem jela na vlně emocí. Každý, kdo zakřičel moje jméno (je velké a čitelné na čísle) mě dostával do kolem, každý starší fandící pár mě dojal a fanouškovská základna na 37. kilometru mě nejvíc nakopla do posledních 5 kilometrů, kdy jsem už tušila, že by osobák mohl padnout.

Po půl roce jsem proběhla Braniborskou bránou.

Poprvé jsem zde dokončovala svůj maraton.

Cílem jsem proběhla se slzami v očích, které ale díky kapkám deště nešly poznat ;)

3:21:19 je můj nový osobák na maratonské trati a navíc s negativním splitem (tzn. druhou půlku jsem běžela rychleji než první). 

Co dodat závěrem?

Den po maratonu mě téměř nic nebolí, jen decentně táhnou stehenní svaly. Ty boty jsou zázrak! A Berlínský dav ještě větší! Pokud budeš mít tu příležitost, chytni ji za pačesy, protože závod v Berlíně prostě musíš za svůj běžecký život absolvovat! 

Iva (@iva_runstheworld)