Jak jsme si na RunTour v Liberci s přítelkyní prohodili místa a jak jsem vystrašil Keňany

Na libereckou RunTour jsem se těšil dlouho. Termínově zapadá do období, kdy moc závodů není, tak už jsem se nemohl dočkat, až se zase po závodní odmlce postavím na start. Navíc se běží po mých tolik milovaných a zároveň nenáviděných cestách.

V Liberci není zas tak moc variant, kam jít klusat po lesní cestě, aby to nebylo moc daleko, nebo moc do kopce. Výsledkem je, že trasu závodu brousím v podstatě denně. Znám ji tedy víc než dobře. V létě, v zimě, ve tmě, v dešti, mlze, vedru. Ale Keňany jsem na ní až do sobotní RunTour ještě neviděl.

Nejdřív přišla na řadu pětka, ve které jsem měl své „želízko v ohni“ (vždycky jsem chtěl použít toto tak populární slovní spojení televizních komentátorů), svou přítelkyni Lucku. Již tradičně jsme byli přihlášeni do soutěže tandemů. Většinou se Lucka pohybuje do první desítky, takže pokud mě nikdo neporazí, máme velkou šanci na vítězství. Ale Lucce se tentokrát podařilo vyhrát! Vyběhla hned ze začátku pěkně ostře, protože věděla, že na pětikilometrové trati není na co čekat. Také dobře zná terén, před soupeřkami tedy měla výhodu. Sledoval jsem ji, když se blížila k cíli a nechtělo se mi věřit, že opravdu bude první. Bojovala do poslední chvíle, druhá v pořadí se na ni dotahovala.

„Bylo by pěkné vychutnat si dnes dvojí prvenství,“ říkal jsem si při rozcvičování před mojí desítkou. Dávám si poslední rychlou rovinku a slyším, jak mě někdo lehkým krokem dobíhá, což je trochu zvláštní, když běžím na hranici svých rychlostních možností. Nakonec se kolem mě prožene dvojice Keňanů. Je jasné, že žádný kochací běh to nebude…

Začali jsme docela zvolna. V kopci, který tak dobře znám, jsem měl navrch, a tak zkouším ve zlomu do seběhu přidat. Keňané velmi neochotně přidávají a je vidět, že terénní seběhy moc v lásce nemají. Přichází další krátký výběh, technický seběh a jsem pryč. Urval jsem Keňany! To je ale, co se technických vložek v Liberci týče, vše a za chvíli za sebou slyším jejich krátkou konverzaci následovanou šíleným úprkem, kterým mě přejedou jak dorostence. Náskok jim vydrží i po posledním krátkém seběhu a pak už v Liberci následuje skoro dvoukilometrová rovina pod závěrečné stoupání do cíle prvního kola, ve které hodně ztrácím. Keňané probíhají za 15:56, já 16:19. Na klikatých lesních cestách jsou v nedohlednu.

Běžím si tedy dál svým tempem a dlouhý výběh od startu už trochu vypouštím. Celé kolo si běžím celkem v poklidu a až těsně před cílem na dlouhé rovině opět vidím pomalejšího z keňské dvojice. Okamžitě se nahodím zpět do závodního režimu, ale už je pozdě. Do cíle je to sice do kopce, ale už jen pár set metrů. Výslednou ztrátu jsem na slabšího Keňana (desítku běhá za 29) stáhl na 16 vteřin, což je pro mě vcelku uspokojivý výsledek. Když už nic, tak jsem je myslím docela vystrašil.

Domů nám tedy na poličku přibyla jedna bronzová runtourácká koule za mé 3. místo a jedna zlatá za Lucčino 1. místo z pětky. Výsledek přesně opačný než v Plzni. A samozřejmě ještě jedna společná zlatá za tandem. Keňané totiž žádný dohromady nedali :-D

Vítek Pavlišta